Chiang Rai pro nás bylo jen další obvyklé thajské město a hledali jsme únik do přírody. Půjčili jsme si horská kola a vyrazili ke třináct kilometrů vzdálenému Bílému chrámu. Nakonec jsme ten den najeli asi padesát kilometrů, ale protože se okolí města dá srovnat s Polabskou nížinou, moc nám to nevadilo. Bez všech průvodců, cestovních kanceláří a taxíků jsme objevovali krásy venkova, projížděli kolem rýžových políček, obdivovali velké domy místních boháčů a mávali na zírající Thajce. Úplně náhodou jsme dojeli k zájezdnímu hostinci, kde jsme mohli za 80THB/osobu sníst vše, co jsme chtěli. Už v ten moment jsme věděli, že je to jeden z těch skvělých dní, a to jsme ještě nebyli u cíle naší cesty.
Bílý chrám nás naprosto ochromil. Obrovská stavba, zbudováná roku 1997 a po zemětřesení znovu v roce 2014, se svým tvarem podobá typickým thajským chrámům, ale při pozornějším zkoumání jsme našli pár odlišností. Do chrámu jsme vstoupili kolem rukou hříšníků, kteří chtějí každého návštěvníka stáhnout do pekla nebo žebrají o almužnu. Přes most, na kterém se navzájem požírají různí démoni, jsme vešli do hlavní svatyně chrámu. Na první pohled nás upoutal Buddha a předním meditující mnich. Já se ho hrozně lekla a pak jsme s L. debatovali o tom, jak se může v takovém mumraji soustředit. Šli jsme blíž k němu a L. se snažil upoutat jeho pozornost kašláním. Až po pár minutách nám došlo, že se snažíme rozmluvit voskovou figurínu.
Na protější straně místnosti na pozadí různých buddhistických motivů nás praštil do očí obrázek Hello Kitty. Zkoumali jsme potom celou stěnu a postupně objevili obrázky Nea z Matrixu, Spidermana, Batmana, Freddyho Krueggera, newyorských dvojčat po nárazu prvního letadla, Hulka, Ironmana, Supernama, nukleární války a Elvise Presleyho. Když jsem uviděla Harryho Pottera letícího na koštěti, okamžitě se pro mě stal Bílý chrám tím nejoblíbenějším chrámem v Thajsku. Podle mě už tam chyběl jen obrázek domělé podoby Járy Cimrmana, ale možná proto, že nikdo neví, jak vypadal, se umělec Chalirmchai Kositpipat rozhodl ho do celého díla nezařadit. Bohužel focení uvnitř chrámu bylo zakázané.
Kolem hlavní budovy je několik jezírek s obrovskými bílými a černými rybami, jako kontrast ke všudypřítomné bílé působí zlatá budova, kde jsou záchody, a kousek dál je obrovské, asi dvacetimetrové plátno s výjevy ze života panovníka, kterého tu mají hned po Buddhovi v největší úctě. Plátno kreslilo několik umělců a je prostě nádherné.
Každý výjev v chrámu má svou symboliku a přesah do moderní doby a rozhodně stojí za návštěvu. S L. jsme se shodli na tom, že to bylo velmi dobře utracených 100THB.
V Chiang Rai doporučujeme ubytování v Chez Nous a Boon Bun Dan, kde jsme měli luxusní pokoj s koupelnou za 200THB na noc.
