Asi po týdnu intenzivního ležení na pláži, pití ovocných koktejlů a opalování jsme se shodli na tom, že naše těla jsou už dostatečně zregenerovaná a připravená na nový zážitek. Všechny místní "cestovní kanceláře" (stůl v otevřeném obývacím pokoji v bytě Thajců pokrytý spoustou anglických nápisů) nabízí množství atraktivních jedno a více denních výletů a nás zlákala výprava do jungle.
Původně jsme chtěli podniknout celou pouť do středu ostrova sami spoléhajíce na naše znalosti z Krkonoš a Tater, ale pak jsme si prohlédli propagační materiály s fotkou ostříleného dlouhovlasého Thajce, který tvrdil, že do jungle by se sám rozhodně nevydával kvůli nepřehledným stezkám a spoustě divokých zvířat. Sliboval, že po zaplacení výletu získáme vzrušující zážitek v podobě celého dne plného exotické fauny a flóry završeného koupelí v jezírku pod vodopádem.Ráno jsme dorazili na místo srazu vybavení dvěma litry vody, oblečením do každého počasí a spoustou jídla a zápalek pro případ, že by náš průvodce zemřel hrdinskou smrtí a my byli nuceni v jungli přenocovat. Trochu nás odrazovala skutečnost, že na místě srazu bylo asi dalších sedmnáct dalších lidí, z nichž čtyři minimálně nad šedesát pět let, jeden pán v žabkách, dvě děti (také v žabkách) a francouzský pár, kdy ona vypadala,že si spletla cestu na pláž a do jungle, a on jako Justin Bieber.
Cesta byla povětšinou dobře vyšlapaná, trochu mě zklamalo, že si první z nás nemusel vysekávat cestu mačetou, ale začali jsme parádním výšlapem. Dál to ovšem pokračovalo jako úžasné kabaretní vystoupení. Na předem vytipovaných místech jsme se zastavovali a fotili v pózách, které nám ukázal náš průvodce. Záhy jsme pochopili, že nejde o momentální zážitky, ale o krásné a nápadité fotky. Ostatní ovšem vypadali spokojeně, tak jsme se s L. přidali a hráli s mezinárodní konkurencí hru o nejhezčí úsměv, lezli po stromech a nezapřeli naše opičí předky.
Na oběd jsme se zastavili na tajném místě, kde náš průvodce rozdělal dým. Chtěl totiž vykouřit všechny moskyty v okolí zatímco se mu úspěšně povedlo vykouřit všechny své svěřence. Po extra pálivém obědě při kterém se rozbrečel i francouzský floutek a jeho plážová dívka se snažila sehnat mu kapesník, ačkoliv neuměla anglicky ani slovo, nám Thajec nabídl kávu z bambusu. Nalil přinesenou vodu do bambusu, přidal kávový prášek, prokvrdlal, nechal povařit nad dýmem a s pýchou podával.
Abych nezapoměla, za celý den jsme kromě jednoho motýla a pár ještěrek, které žijí i u nás na pokoji, neviděli ani jedno zvíře. Zato jsme se každou chvíli koukali do mobilu našeho Thajce na fotky zvířat, které nám vzrušeným hlasem popisoval a vyprávěl, že právě včera viděl zrovna tady chameleona, támhle tlupu opic a za těmi dvěma palmami a padlým stromem lva. Vrcholem celého dne byla před koncem výletu epizoda, při níž nám Thajec rozdal suché větvičky a ukázal nám díru, ve které se údajně skrýval škorpión. Každý z nás popořadě přidřepl u díry, šťoural do ní klacíkem a čekal na jedovatý hmyz. Ostatní členové skupiny zatím stáli kolem a napjatě sledovali situaci, jen jeden starší pán, jediný další Čech naší suity, prohlásil, ať tam radši zůstane. Jsem přesvědčena , že kromě thajštiny ovládá místní zvířena i češtinu, protože škorpión nevystrčil ani klepeto.
Když jsme se s L. o dvě hodiny později váleli v moři a hodnotili thajský smysl pro humor a německý respekt k autoritám, konstatovali jsme, že to stálo za to. Nakonec ani nevadilo, že vodopád byl vyschlý, škorpión zůstal v díře a o zvířatech v džungli jsme slyšely jen z vyprávění.
