Poměrně vysoko položené město plné dobrého jídla, fungující veřejné dopravy, krásného historického centra, vlastních pruhů pro kola a spousty lidí. Po příletu do Mexiko City, mé první cestě metrem a ubytování mě vyhládlo. Ačkoliv doma tou dobou bylo někdy kolem první až druhé hodiny ranní, já se vydal na lov pouličního jídla a nebyl jsem zklamán. Narazil jsem na stánek, kde bylo jídlo božské, velice pikantní, přesně tak, jak to mám rád. Jako bonus jsem dostal ještě lekci španělštiny od našince a radu, že pokud hledám krásné ženy, měl bych vyrazit do Guadalajary. "Hmm, jsem tady správně?! Neměl bych je do tohoto pozemského ráje hned?". Blesklo mi hlavou. Dal jsem hlavnímu městu šanci a rozhodně toho nelitoval. V prvních dnech jsem se vydal do Parku Chapultepec. Pod slovem "park" si představte místo, kde jezdí vláček pro turisty, jsou jezera, kde si každý může za poplatek pronajmout šlapadlo, nachází se zde zoologická zahrada, hrad na kopci, obří monument, národní Archeologické muzeum a spoustu dalších atrakcí, kam jsem se nepodíval, protože jsem byl příliš uchozený. Prohlídkou hradu jsem ztrávil nějakou dobu, musím říct, že to nebylo špatné, ale žádný hluboký zážitek to ve mě nezanechalo. Jediné, co mi utkvělo v hlavě je, že je odtud krásný výhled na město. "Pěkné Ladislave, ještěže je tvůj blog jinak plný zajímavých informací a tipů!"
Národnímu archeologickému muzeu jsem věnoval celý den. Je to obří. Zprvu jsem si říkal, že budu číst všechny informace, z většiny pouze španělsky, u každého vystaveného kusu. Jak naivní představa to byla. Asi po dvaceti minutách byl Ladislav unavený a přeskakoval ve čtení a jen procházel kolem vystavených exponátů. Za další půlhodinu už Ladislav seděl a odpočíval, jak se sluší a patří na pána v letech. Někteří jiní, pilní jedinci, procházeli muzeem a fotili vše, co jim bylo nabídnuto. Často jsem měl pocit, že pokud se zastavím, byť třeba jen u stánku s občerstvením, stanu se rovněž součástí něčí fotogalerie. I přestože nemám tolik fotek jako oni, dozvěděl jsem se, možná narozdíl od nich, že my - lidé pocházíme z opic!!! Neuvěřitelné.
Zkoušel jsem i projet městem na kole. Je to však děsný mumraj, přestože kola mají vyhrazený svůj vlastní jízdní pruh. Neustále jsem koukal na telefon do mapy, neboť jsem nebyl schopný v té spleti ulic plné aut, motorek a chodců udržet ten správný směr. Doprava byla tak hustá, že jsem si na kole nepřipadal příliš bezpečně a někdy jsem si nebyl jistý, zda-li vůbec některými místy mohu projíždět. Kolo tedy doporučuji, ale spíše na méně frekventovaná místa a nebo s někým místním, kdo ví, co je možné a co není. Můžete si zaplatit i cyklo výlet po městě. Ladislav šetří.
Co mě úplně uchvátilo je centrum města. To je tak obří, že by se tam snad vešla půlka Prahy. Je to něco neskutečného ohraničeného nádhernou budovou "Palacio de Bella Artes". Měl jsem problém zachytit ji v její velikosti. Historických budov je v centru mnohem více, kdo chce, ať si je nastuduje. :-) Při mé cestě jsem narazil na ulici deštníčků, balónků a míčků zavěšených nad hlavou působící východním dojmem a navíc plné čínských restaurací. Zlákalo mě to natolik, že jsem si hned objednal rýži s masem po doporučení krásky nahánějící chodce z ulice. Jídlo žádný zázrak, avšak naháněčka byla skvělá.
Mojí poslední zastávkou bylo město Teotihuacán, kam se dá dojet autobusem za necelé dvě hodiny. Místo, kde se tyčí majestátně dvě pyramidy. Pyramida Slunce a Měsíce. Své názvy dostaly od kmene Aztéků, kteří tuto oblast osídlili 700 let poté, co bylo město kolem roku 600 n. l. opuštěno. Aztékové 800 let po zániku civilizace Teotihuacánu věřili, že právě zde, ve městě Bohů, jak jej nazývali, byl po poslední kosmické katastrofě obnoven svět a stvořeno nové Slunce. Já musím říct, že kde je něco velkého, tam jsou i Japonci. Díky nim jsem zachycený i na jedné fotografii. Za sebe musím říct, že na fotkách není patrné, jak moc velké pyramidy ve skutečnosti jsou. V galerii ovšem najdete jednu fotografii pyramidy na níž je zachycena i postava, která se na ní nacházela. Je možné, že budete potřebovat fotku přiblížit, neboť je to vskutku nepoměr. Osobně nechápu, jak se tam našinec dostal, když výstup na pyramidy nebyl možný.
Úplnou náhodou jsem se octl i v jedné galerii, kde jsem využil toalet a vstupu zdarma. Co mě z výstavy zaujalo najdete ve fotkách.
