Přejít k hlavnímu obsahu
- Jezdí se tu vlevo. Do zásuvky je potřeba redukce.
- Ubytování v hostelu pro dva se dá sehnat za 300 – 350 THB/noc, ale chce to hledat.
- V restauracích už k jídlu nedávají vodu jako dřív, většinou jsme jedli za 50 – 80 THB/osobu v případě, že jsme si dali thajské jídlo. Vše ostatní bylo dražší.
- Skoro všude se dá cestovat autobusy s místními obyvateli, což je mnohem větší zážitek, než minivany s cizinci.
- Zvykly jsme si plánovat si výlety na vlastní pěst bez ostatních turistů a cestovních kanceláří.
- Všichni jsou tu moc milí a vstřícní, až na taxikáře, kteří nás chtěli většinou odrbat.
- Viděno perspektivou Laosu musíme uznat, že v Thajsku umí většina aspoň trochu anglicky a turisté tu nejsou žádná atrakce.
- Projevům náklonnosti, třeba i držení za ruku, jsme se na veřejnosti striktně vyhýbali.
- Do chrámů mohou návštěvníci, obzvláště ženy, vstupovat jen se zahalenými rameny a koleny.
- Thajci jsou očividně národem, kterému se vyhýbají slabší nachlazení, rýmičky a angíny. Jinak si totiž neumím vysvětlit fakt, že venkovní teploty se pohybují okolo třiceti stupňů, zatímco uvnitř (v obchodech, autobusech a ubytovnách) bývá o deset až dvanáct stupňů méně, a to díky klimatizaci a všudypřítomným větrákům. Nezvykli jsme si.
- Ačkoli naše batohy váží dohromady asi patnáct kilo, máme s sebou spoustu zbytečného oblečení (zjistila jsem totiž, že v jednu chvíli na sobě můžu mít jen jedny kalhoty a jedno, maximálně dvě trička, měnit si spodní prádlo každý den je pak výdobytek naší moderní společnosti, čili postradatelná součást života na východě :-)).
Přidat komentář