Velká metropole jižní části Vietnamu nesla původně název Saigon, před čtyřiceti lety ale byla po vítězství Severního Vietnamu ve vietnamské válce přejmenována na Ho Chi Minhovo město po oblíbeném prezidentovi a vůdci národního osvobození. Četla jsem, že místňáci i přes nelibost úřadů stále používají původní název, a i my jsme rychle a rádi přistoupili na kratší variantu pojmenování.
Před příjezdem pro nás byl Saigon dalším městem v řadě, očekávali jsme hustou dopravu, roztékající se asfalt a velké množství lidí, kteří se na území jednoho města prostě nemohou vejít. Nakonec nám ale řetězcem milých setkání a chutného jídla přirostl k srdci a je možná tou nejkrásnější metropolí, kterou jsme zatím navštívili. Předně, všude je spousta parků a zeleně. Sice je zakázáno ležet na lavičkách, pohybovat se po travnatých plochách a chovat se jinak nepřístojně (což nám důrazně a několikrát připomněli místní hlídači), ale v tropickém pásu stojí i zeleň s pravidly za ocenění. Na prozkoumání části města s turistickými cíly nám stačilo jedno dlouhé odpoledne, během nějž jsme navštívili Muzeum války ve Vietnamu, viděli kostely, mrakodrapy, Operu, hlavní budovu pošty a moderní a nechutně předražené čtvrti.
Další den jsme měli moře času do půlnočního odjezdu našeho autobusu do Kambodži a stihli si město zamilovat. V Saigonu jsme našli únikovku. Dokonce inspirovanou světem Harryho Pottera. Naše nadšení trochu zkalil fakt, že se nám v časovém limitu jedné hodiny uniknout nepodařilo, ale i tak to stálo zato. Potkali jsme řidiče motorky, který si nechával od turistů, jež vozil, psát vzkazy v jejich rodném jazyce pro další zákazníky, a my jsme si tak mohli přečíst pár vzkazů v češtině o střeštěném staříkovi, který ví, co se v Saigonu kde šustne a dokáže zařídit cokoliv. V jednom parku jsme narazili na několik skupinek středoškoláků, kteří měli za úkol udělat krátký rozhovor s náhodnými cizinci na rozličná témata. S jednou skupinou jsme strávili odpoledne, zahráli si pár karetních her, poslechli různé typy na chutná jídla a jako bonus od nich dostali vynikající pouliční jídlo - rýžové papíry se zeleninou a omáčkou.
Oproti ostatním městům je Saigon dost sympatický a lidé usměvaví.
P.S.: Víte, jak pořád dokola omíláme, že jídlo je tu vážně báječné? Je až tak báječné, že to L. na konci našeho pobytu v Saigonu nevydržel a zašel si na Whoppera do Burger Kingu.
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
 |
 |
|
|
|
|