Ukázalo se, že zlomit si nohu právě v Kolumbii bylo víc než dobré rozhodnutí. Vlivem místního pozitivního přístupu obyvatel k cizincům a velmi příjemného podnebí se tu totiž kosti hojí zázračnou rychlostí. Efren, můj doktor, se sice trochu vysmál naší bláhové představě začít intenzivně cestovat hned po sundání sádry a se shovívavým úsměvem mě ujistil, že taková zlomenina se bude hojit ještě několik týdnů pomocí intenzivních rehabilitací. Nakonec jsem ho ale umluvila na pouhý týden fyzioterapie, která probíhala pod vedením zkušené terapeutky Marty. Věnovala se mi na sto padesát procent možná taky proto, že jsem ji ujistila, že za týden v každém v případě odjíždíme do Cartageny s berlemi, nebo bez. Nejlepší na tom všem ale bylo, že mi předepsala povinné cvičení v moři, chodit jsem začala po čtyřech dnech, berle odhodila den pátý a posílena mořskou vodou jsem Efrenovi po týdnu předvedla skoro perfektní chůzi.
Natěšeni na nová místa, lidi a zážitky jsme se tedy ještě před koncem měsíce vydali do Cartageny BEZ BERLÍ! Rekonvalescence v Kolumbii je za odměnu:)
