Cali. Další město na trase. Máme dost měst, historických center i stánkařů, kteří nám chtějí prodat i to, co nemají. Po výstupu z nočního autobusu oslovujeme prvního taxikáře, ukazujeme mu na mapě ten nejbližší národní park a modlíme se, aby moje noha vydržela dnešní výšlap. Po půl hodině jízdy opouštíme asfaltovou cestu, zastavujeme a dál pokračujeme po svých. V Jižní Americe je většina měst obklopena horami, nejinak je tomu i v případě Cali. Po rychlém obhlédnutí okolních vrcholů si vybíráme ten se sochou Panny Marie, která se z naší perspektivy jeví jako děsně vysoko, a vyrážíme.
Cestou potkáváme několik hodných lidí, několik hodných psů a jednu dost zle vypadající smečku. Na hranicích parku se vyšplháme až k soše a máme výhled na celé město. Pouštíme se do džungle, testujeme naše nové bundy v opravdovém dešti (jsou skvělé!) a máme trochu nahnáno, abychom se stihli vrátit do města za světla. Je úžasné být celý den v přírodě a zdolat převýšení skoro tisíc metrů.
Večer si kupujeme jízdenku na další noční autobus a pomalu, ale jistě se blížíme k Ekvádoru.
