Máme se báječně. Po příletu do Bangkoku jsme se rozhodli vyhnout se smogu, dopravním zácpám a tuk-tukářům, kteří mají přehnané finanční nároky, a usnesli se, že strávíme prvních pár dní u moře. Už teď je jasné, že to byl dobrý nápad.
Z letiště jsme jeli City Line (40BTH) do stanice RamkHamHaeng. V mapě jsme si totiž našli, že na autobusák je odtud kousek (podle mých propočtů asi kilometr a půl). L. je programátor a má nový a úžasný telefon, který ukázal kilometrů sedmnáct. Vzali jsme to ranní procházkou v ještě rozespalém Bangkoku. Přeběhli jsme pár čtyřproudých silnic, prolezli smrdutým tunelem nad řekou a se ctí vzdorovali nechápavým pohledům domorodců, pro něž jsme byli dva běloši s velkými batohy daleko od turistických částí města a bez taxíku.
Jen na vysvětlenou, v té době jsme už asi třicet dva hodin nespali a při životě nás drželo pouze jídlo. Kýženého cíle, nádraží Ekkemai, jsme nakonec zdárně dosáhli a dopřáli si první thajské pouliční jídlo - zeleninové závitky, které byly ÚŽASNÉ.
Za pár hodin jsme se v klimatizovaném autobusu přesunuli do města Trat (230THB). Už jsme usínali i za chůze, ale oběd v místní nádražce nás vzpružil. L. poprvé ochutnal thajsou polévku za dvacku a málem se rozplynul blahem. Pak jsme oba okusili kokosový shake a ujistili se tak, že Thajsko prodchnuté božským jídlem je ta správná destinace pro nás. Nalodili jsme se na trajekt a za 80THB jsme se doplavili na Koh Chang.
Přidat komentář