Dva trajekty, noc a ještě další půl den jízdy, společnost mladého fyzika z Německa a mírné rozčarování z výše cen za ubytování na ostrově Siargao. Ostrově, kde jsme objevili zatím nejlepší restauraci s lokálními jídly. Ostrově, kde nás rozbolely různé části těla včetně hrudních kostí, žeber a vrchních částí prstů u nohou. Ostrově, kde jsme se definitivně přesvědčili o tom, že Coca Cola je boží nápoj, ale jen ta se správným poměrem sladké a kyselé chuti.
Že prý na Siargau se kituje nejlépe z celých Filipín, říkal v Banaue náš průvodce Fred. L. byl z téhle informace více než nadšený. Tam rozhodně musíme, říkal mi. Ale já už kite nechci zkoušet. Budeš se dívat, jak kituju já, říkal můj drahý L. Nakonec jsme větrného draka nechali plavat, protože vítr nám moc nepřál. A taky dost pršelo. Ale naštěstí se dá v dešti dělat ještě jeden vodní sport kromě potápění: surfování.
První den jsme zkoušeli postavit se na prkno skoro na mělčině tak, že nás naši instruktoři Joel a Matthias nasměrovali a poslali po té správné vlně. Večer nás bolelo úplně všechno, zejména zmíněné části těla a ještě ruce od pádlování a kolena a záda od nekončícího nalézání zpět na surf. Protože moje první a L. druhá lekce byla složená hlavně z pádů do vody. Takhle jsme dva dny po sobě dopoledne trávili na moři a odpoledne se dávali dohromady a lízali si rány.
Až jednou. Už mi bylo špatně v autobuse, v autě, v letadle i na lodi. Ale na surfu... To mám asi z toho, že jsem trávila víc času na prkně v leže než jízdou na vlně ve stoje. Čekání na L. na malé houpající se bárce to moc nevylepšilo. Takže jsem už po několikáté vzala za vděk Colou, která dokáže každou mojí kinetózu dostat spolehlivě do latě, a další den poslední lekci surfování s díky odmítla. L. byl ovšem jako ve všech sportech úžasný a Matthias ho laskavě natočil v jeho nejhvězdnějších chvílích.
Před odjezdem se u jednoho z nás projevil lehký střevní nesoulad s místní kuchyní, ale rozhodla jsem se, že dietu budu držet až na místě, kde každý večer nenabízí čerstvého tuňáka a kokosovou zmrzlinu jako z Angelata.
