Neznámo proč jsme oba měli dojem, že Ekvádor pro nás bude jen taková rychlá tranzitní země, ve které strávíme ne víc než pět, šest dnů. Asi se nám na mapě zdála bezvýznamně malá oproti Kolumbii a málo proslulá oproti Peru. Po příjezdu do Quita jsme zjistili, jak šeredně jsme se zmýlili.

Vzhledem k drobnému zdržení v Kolumbii jsme se velmi těšili na každou další část naší cesty a přechod hranice s Ekvádorem se konečně přiblížil. Udělali jsme si ještě jednu malou zastávku ve městečku Ipiales, jež je Kolumbijci vyhledávané zejména kvůli blízkému poutnímu místu Svatyně Panny Marie Las Lajas.

Cali. Další město na trase. Máme dost měst, historických center i stánkařů, kteří nám chtějí prodat i to, co nemají. Po výstupu z nočního autobusu oslovujeme prvního taxikáře, ukazujeme mu na mapě ten nejbližší národní park a modlíme se, aby moje noha vydržela dnešní výšlap. Po půl hodině jízdy opouštíme asfaltovou cestu, zastavujeme a dál pokračujeme po svých. V Jižní Americe je většina měst obklopena horami, nejinak je tomu i v případě Cali. Po rychlém obhlédnutí okolních vrcholů si vybíráme ten se sochou Panny Marie, která se z naší perspektivy jeví jako děsně vysoko, a vyrážíme.